Napsali o nás!

Oficiální text z novin

Před časem okupoval televizi zábavní pořad, ve kterém soutěžily v nejrůznějších dovednostech české rodiny. Za týden se vybraný člen domácnosti, a obvykle ten nejméně šikovný, musel naučit třeba žonglovat s míčky nebo roztočit na tyči určený počet talířů. Pokud úkol zvládnul, každý příslušník familie pak vyhrál dárek, který si před tím sám vybral. Na partu jabloneckých žonglérů ze skupiny Fireshow JBC po úspěšném představení žádná horská kola, nová fabie či plazmová televizi s proklatě dlouho úhlopříčkou nečeká. Kromě honoráře žijí hlavně z potlesku publika a ten je čím dál větší. Za nějaký rok a půl, co pětice žonglérů funguje pod jednou hlavičkou, se stala jednou z respektovaných „kejlkířsko-cirkusových“ skupin v Česku. Každý začínal jinak a před různým časem. „Nebavili mě takové ty klasické sporty jako je fotbal a hokej,“ odhaluje, proč se dal na žonglování a točení Martin Fábera. Patrik Štojsa měl dva startovací body: „Kamarád si jednou přivezl ze Španělska psa, didgeridoo, buben a devilstick (typ žonglovacích hůlek - pozn. red.) a to mě zaujalo. A druhým impuls byl, když jsem v roce 2000 potkal na Vltavě partu výborných pražských žonglérů.“ Dnes jsou jablonečtí žongléři schopní vystoupit všude. Objednat si je můžete na svatbu, firemní akci, školní ples, městké slavnosti, slavnosti piva. „Každý jsme ale začínali na technoparty. Žonglování a zejména s ohněm k tomu tak nějak patří,“ říká Dan Vlček. „A já naposledy vystupoval pro děti za tři giny s tonicem a dvě kofoly na zahradní párty na čtvrtých narozeninách syna mého kamaráda,“ směje se Štojsa. „Jsme schopni vystoupit snad všude, kam si nás zavolají, máme i nějaké hotové produkty, show. Když je ale něco na míru je to složitější. Třeba kostými něco stojí a trénink pak trvá určitě alespoň měsíc,“ odhaluje Fábera. A s čím vším se vlastně žongluje? „Dá se úplně se vším,“ tvrdí další člen skupiny Adam Pošivač, který žongloval například na svých cestách po Francii, což je jedna z líhní žonglování. Žongluje se s míčky, kruhy, kužely, tyčkami, šátky, fábory a mnoho dalšími věcmi. A taky s ohněm. „K němu je třeba mít respekt. Dokonce se mě lidé ptají, zda nepoužíváme takový ten umělý oheň, co nepálí, ale fakt ne. Tenhle pálí a hodně,“ svěřuje se ženský element ve skupině Petra Dohnalová. Vlček zase nezná žongléra, který by točil s ohněm a nespálil se: „Pálí to, mé ruce mluví sami za sebe. Člověk si to ale musí zkusit, spálí se hodněkrát, než na určitou věc přijde, ale to k tomu patří. Podle Štojsy ale není točení s ohněm o nic nebezpečnější než jízda na kole. „Jediná věc, která je fyzicky hmatatelně nebezpečná a může ublížit, je plivání ohně. Vdechnutí splodin může způsobit i smrt,“ říká a je ve skupině jediný, kdo oheň při show plive. „No ale já si minule spálila řasy a ještě nedorostli, jak jste mi tvrdili,“ kontruje Dohnalová. A kde berou mladí žongléři inspiraci pro svá vystoupení? „V dnešní internetové době to už není žádný problém,“ říká Pošivač. Fábera hovoří o tom, že každý žonglér se snaží vylepšit nějaké základní techniky a dát do toho nějaký svůj osobitý styl. „Pak je ale možná ještě důležitější zdroj inspirace než jsou videa z youtube a to jsou srazy žonglérů, workshopy a podobně. Tam si to osaháš, omrkneš ostatní žongléry, vyměníš zkušenosti, vyhecuješ se,“ poznamenává Štojsa.





Fireshow JBC pořádá přes rok několik workshopů, přes léto je ale můžete potkat snad každý den na jablonecké přehradě, kde mají tréninky - formální i neformální. A dnes se vrhnou také skoro až na pedagogickou činnost. V amfiteátru u jabloneckého Eurocentra totiž začíná tazvaný Cirkus Kruháč. „Zúčastnil jsem se nedávno v Plzni jednoho workshopu na téma sociálního cirkusu. Bylo to o tom, jak pracovat s hendikepovanými, sociálně slabými, důchodci či problémovými dětmi a tak jsem něco takového chtěl přenést i do Jablonce,“ odhaluje Štojsa. Žongléři budou pracovat s dětmi z jablonecké diakonie Kruháč. „Ve středu jim předvedeme naši show a pak bychom rádi, aby se zapojily. Budeme je něco učit, ale nemusí jen žonglovat. Mohou zpívat, tancovat. Je to cirkus, tam se dá nacpat cokoliv. My budeme spíše jen takovými prostředníky. Chceme, aby si uvědomili, že každý dokáže být v něčem dobrý, že se nemusí jen poflakovat bezprizorně po ulicích,“ podotýká nejstarší ze žonglérů. Po dnešním náboru proběhne asi osm sezení a někde v půlce září děti svoje hotové představení, cirkus, představí lidem. „Bude to trochu taková Superstar,“ směje se Štojsa. Není to však jediná akce, kterou Fireshow JBC organizuje. 17. srpna čeká jabloneckou přehradu velká akce s názvem PAF (Přehrada art fest). „Myslím si, že v Jablonci chybí nějaká akce, která by představovala nezávislou uměleckou scénu a navíc nádherný prostor přehrady po tom úplně volá. V srpnu se tu tedy představí kromě žonglérských show také regionální kapely, breakdancový tanečníci, břišní tanečnice, budou tu různé dílny,“ vysvětluje žonglér. Do budoucna by skupina chtěla festival pořádat každoročně. „Máme v týmu málo ženských a tak možná tuto akci uděláme i jako nábor nových žonglérů,“ říká Dohnalová. A je vůbec těžké naučit se žongovat? „Myslím, že stačí být alespoň trochu manuálně zručný, ale hlavně mít představivost, nějaké logické myšlení,“ tvrdí Vlček. Podle něj je ale také potřeba trénink. „Je to možná podobné jako u spisovatelů - deset procent je talent a zbytek řemeslo. Prostě žonglovat, žonglovat a žongovat a úspěchy přijdou sami,“ dodává Štojsa. Dnes se žongléři bez svých pomůcek, které si sami vyrábějí nebo si je objednávají z nejrůznějších e-shopů po celém světě, nedokáží představit ani jeden den. „Kdykoliv kamkoliv jdu, mám u sebe nějakén žonglovátko, bez toho nikdy nevyjdu,“ upozorňuje Fábera. Štojsa si zase žongluje na zastávce při čekání na autobus. „Lidé na nás koukají trochu divně, když jdeme na přehradu s těmi hračkami. Já s obručemi, Patrik s celým pytlem pomůcek,“ dodává Dohnalová. A budoucí meta pro jablonecké žongléry? „Abychom byli co nejvíce univerzální, každý uměl žonglovat se vším a dokázali bychom se v případě nějakých problémů zastouoit. A pak taky rozšíření našeho festivalu an přehradě, možná založení občanského sdružení. Uvidíme, každopádně žonglování je pro nás největší drogou,“ uzavírá Štojsa.